Pivní hlášky jsou oblíbeným folklorem nejen všech hospod a hospůdek, ale baví se jimi i ti, co k alkoholu přičichnou maximálně na silvestra.
Pivní hlášky jsou totiž zábavné svou kreativností, kdy si pivaři přizpůsobují jakoukoliv definici k obrazu svému, například strnulé psycho definice, doplňují logickými příklady – ,,Klaustrofóbie je strach z uzavřených prostorů. Jako třeba: Jdu do hospody a bojím se, že je zavřeno.“
Dalším atributem je upřednostňováním moku a místa, kde se nalévá, nadevše. Například – ,,Práce není hospoda, abychom v ní trávili celý den.“ Ostatně chodící pokladnicí pivních hlášek je i oblíbená postava z populárního sitcomu, kterou netřeba jmenovat 
Některé hlášky pak přechází, až téměř do podoby životních mott – ,,Kdo nepije, nežije,“ kde k zapamatování i v lehce napitějším stavu, dopomůže rým a hodí se, i jako slogan na tričko či placku na klopu.
Často se setkáme i se zdůrazňováním rozporu mezi pijany a nepijany, například – ,,Nedůvěřuji velbloudům a obecně nikomu, kdo dokáže týden nepít.“
A v neposlední řadě je to také tradiční hořký humor, který dobře koresponduje s chutí piva, prosvětlující témata veskrze filozofická, ať už z pohledu konverzace – ,,Když se opijeme, říkáme hloupé věci – například pravdu,” či samotného hloubání – ,,Alkohol ti nedá odpověď, ale aspoň zapomeneš na otázku.“
Ale nejde jen o hlášky. Popíjení piva je téměř národní sport. O tom svědčí nejen tyto hlášky a světové prvenství Čechů v pití piva, ale třeba i pivní vysvědčení, které se dají zakoupit v obchodech s různými vtipnými dárky.
Standardní výbavou pivaře nebo jiného pijana je ale třeba i chlastací průkaz nebo třeba propouštěcí pivní povolenka z kruhu rodinného.
ZAN
